Výstavba nové sjezdové dráhy (1955)

Dolnobečvanský lyžařský oddíl si získal velmi dobré jméno v  povědomí lyžařské veřejnosti i funkcionářů tehdejšího Gottwaldovského kraje. Proto také v roce 1955 dostal finanční dotaci ve výši 220 000 Kč pro výstavbu nové sjezdové dráhy z Radhoště do Krbového lesa v Dolním Rozpitém. Tato náročná členitá trať 2200 m dlouhá s výškovým rozdílem 500 m, vytýčena lyžařským odborníkem Rudolfem Krňoulem z Prahy, měla vynikající parametry. Tehdejší přeborník ČSR v obřím slalomu Zdeněk Parma z Frenštátu p.R. ji po dojezdu označil za vynikající. Realizace této vytýčené tratě však vyžádala obrovské úsilí. Celou trasu v šířce 18 m bylo třeba vykácet a upravit tak, aby její plocha byla zbavena všech překážek. Jak je vidět z plánku, pokračovala trať od Pokladu po svahu Kyčery do koryta potoku Dolní Rozpitý a dále v  protisvahu pokračovala až do cíle. A právě koryto potoka bylo nutné přemostit. Využily se k tomu stromy uřezané v potřebné výšce. Na ně se přibily držáky, do kterých se pak vložily 14 cm traverzy. Vytvořila se tak lávka 16 m dlouhá a 12 m široká pokrytá tyčovinou (celkem 420 ks bidel). Na vykácení stromů byla najata řada lesních pracovníků vlastnících a ovládajících motorové pily. Vše ostatní bylo nutné udělat ručně. Znamenalo to  odpracovat stovky brigádnických hodin a jak jinak než zdarma. Na dokreslení obětavosti členů LO lze na- příklad uvést práci Jana Hrstky. Aby mohl co nejvíce pomoci, vzal si v Loaně, kde tehdy pracoval, na 14 dnů pouze noční směny a hned z nich spěchal na Radhošť na brigádu. Spal tak maximálně 3 – 4 hodiny denně.Během půl roku se hlavní práce podařilo ukončit. Nová dráha byla připravena pro řadu okresních, krajských i oblastních soutěží.. Na členitou a náročnou trať se dvěma padáky se nezapomíná. Byla ohromující pro všechny závodníky i diváky.

Aby se ulehčil náročný výstup závodníkům na start a sestup rozhodčích k brankám     a k cíli, zhotovili místní nadšenci vedení Josefem Skalíkem vlek. Byly to vlastně sáně pro 4-6 osob, tažené 8 mm silným lanem na elektromotoru  vrátku, který zajistil Jaryn Vojkůvka        u Pozemních staveb Gottwaldov. Vrátek byl umístěn pod hotelem Radegast, odkud byl také napájený. Avšak hned první zkušební jízda osádky ve složení Antonín Adámek, Jan Hrstka, Mirek Kulišťák (havíř) a Radko Linhart na Štědrý den roku 1956 dopadla málem tragicky. Při jízdě z kopce připustil brzdař Josef Skalík rychlou jízdu, pak prudce zabrzdil, sáně se utrhly   a osádka se štěstím vyvázla. Nadšenci kolem Pepy Skalíka se však nedali odradit. V kovárně Jana Pařenice vyrobili odborníci v čele s Jožkou Divínem a Janem Hrstkou nové, tentokrát kovové sáně  s lavičkami  pro 6 – 8 osob. Pohon vleku byl umístěn nad volným pruhem lesa asi 300 m východně od hotelu Radegast ve dřevěné kůlně, kterou postavili členové oddílu. Největší podíl na postavení přístřešku měl opět Pepa Skalík, který na stavbu daroval všechno dřevo a desky. Provizorní elektrické napájení vleku bylo již vedeno na sedmi sloupech z hotelu Radegast (do té doby byl kabel volně položený na zemi). Spojení obsluhy vleku s osádkou bylo zajištěno telefonem, kdy jeden vodič tvořilo tažné lano a druhý zem přes kovovou konstrukci saní. Bohužel ani další vylepšení nepomohlo. Hned první zkušební jízda dopadla špatně. Těžké osádkou zatížené kovové sáně  se utrhly a osádka jen se štěstím zůstala nezraněna. Utržené sáně dodnes odpočívají v  Krbovém lese.  

Po nově vytvořené sjezdovce do Krbo-vého lesa se však jel pouze jeden závod v roce 1956. Vyhrál jej náš závodník Stanislav Hrstka  ( na snímku vpravo s  Radkem Linhartem a Mirkem Kulišťákem v hotelu Radegast ).

V únoru 1957 bylo mimořádné množství sněhu. Na most, přemosťující koryto potoka na sjezdovce, napadl 1 metr sněhu.  Pod tíhou sněhu se přemostění zbořilo. Na jaře pak k velké lítosti nad zbytečným vynaložením nadšení a dřiny bylo nutné celou stavbu odstranit. Bourání nebylo o moc jednodušší než samotná stavba, opět si vyžádalo spoustu dobrovolné práce. Všechny další závody se pak jezdily na zkrácené trati.

V roce 1959 byl lyžařský můstek za Bečvou ve stráni upraven tak, aby se jeho dosavadní kritický bod zvýšil na 50 m. Dále se na něm pořádaly závody dospělých i mládeže, vyvrcholením vždy byl závod „O pohár Valašska“. Jsou známí vítězové prvních tří ročníků:

I. ročník :         Galčan Ondřej   Sokol Kněhyně  (na 3.místě byl náš Oldřich Vašek )

II. ročník :        Martiňák Miroslav       TJ Rožnov p.R.

III. ročník :       Peřich Miloš                TJ Rožnov p.R.

IV. ročník se jel 12. ledna 1964. Jsou známy propozice závodu, taky jeho činovníci     ( připomeňme si jejich jména : ředitel závodu – Kulišťák Miroslav, jednatel – Kulišťák Zdeněk, sekretář – Paprskář Jaroslav, hlavní pořadatel – Hrstka Jan, hospodář – Vašek Jan, hlavní rozhodčí – Radko Linhart, velitel můstku – Poruba Jan ).  Výsledky zá-vodu, jakož i dalších ročníků, se však nedochovaly.Podívejte se na následující fotografie ze skoků, na kterých můžete porovnat styly jednotlivých závodníků.