Vytvoření samostatného lyžařského oddílu (1952)
Široký kádr dobrých závodníků, funkcionářů i rozhodčích a snaha výrazně zviditelnit lyžařinu nejen v obci, ale i v širokém okolí vedly k tomu, že v únoru 1952 byl založen samostatný lyžařský oddíl při Tělovýchovné jednotě Dolní Bečva. Prvním předsedou byl zvolen Mirek Kulišťák, který velmi svědomitě a obětavě tuto funkci vykonával dalších 17 let. Do výboru LO byli dále zvoleni Josef Skalík, Radko Linhart, Jan Hrstka a Božena Vašková .
A nebyl sám, který z dolnobečvanských sportovních funkcionářů později zastával vysokou funkci ve sportovních organizacích. Štěpán Kulišťák (syn výrobce prvních lyží na Bečvě – na fotografii vlevo) zastával dokonce funkci předsedy sekce lyžování Severomoravského kraje v letech 1969 – 1972, kdy ve věku 50 let zemřel.
První akcí nového LO bylo uskutečnění veřejného závodu ve sjezdu a 2. ročníku Memoriálu Hynka Tošenovského. Závody se jely tentokrát na jiné, již dříve použité trati – z radhošťského svahu od Pokladu přes Ujmiska až do Dolního Rozpitého k Plockým. Na start veřejného závodu se postavilo 19 závodníků. Mezi domácími závodníky byl i závodník z Rožnova p.R. a ze Zlína. S osmi vteřinovým náskokem zvítězil náš závodník Alois Blinka. Velký favorit závodu Hrstka Stanislav byl diskvalifikován za neprojetí branky.
Výsledková listina veřejného závodu ve sjezdu.
Poklad-Ujmiska-Dolní Rozpité 1952
1. Blinka Alois Sokol Dolní Bečva 2:25 minut
2. Žitník Rostislav Sokol Dolní Bečva 2:33
3. Linhart Radko Sokol Dolní Bečva 2:36
4. Adámek Josef Sokol Dolní Bečva 2:44
5. Maléř Zdeněk Sokol Dolní Bečva 2:45
6. Adámek Antonín Sokol Dolní Bečva 2:49
7. Komenda Sokol Rožnov p.R. 2:56
8. Hrstka Jan Sokol Dolní Bečva 3:19
9. Kopřiva František Sokol Dolní Bečva 3:35
10. Hrstka František Sokol Dolní Bečva 3:52
11. Lacina Sokol Dolní Bečva 4:16
12. Švihel Miroslav Sokol Dolní Bečva 4:18
13. Kuběna Karel Sokol Dolní Bečva 4:24
14. Opršál Karel LK Zlín 4:27
15. Vojkůvka Jan Sokol Dolní Bečva 4:30
16. Pařenica Oldřich Sokol Dolní Bečva 5:15
17. Divín Stanislav Sokol Dolní Bečva 5:20
18. Trabura Miroslav Sokol Dolní Bečva 6:35
S Lojzou Blinkou je spojena jedna humorná příhoda. V roce 1952 se vydalo 11 našich lyžařů na závod „O Jánošikovou valašku“ , organizovaný na Chlebu v Malé Fatře. Bylo to již koncem března, Lojza si při příjezdu do stanice Šútovo, odkud šli na místo závodu, všiml, že u Váhu je ukotvena nezajištěná lodička. Při zpáteční cestě odjížděli vlakem opět ze stanice Šútovo. Lojza všechny předběhl, aby byl u Váhu co nejdříve. Když ostatní přišli na stanici, viděli zkroušeného Lojzu držícího v rukou špičku lyží. Vyšlo najevo, že Lojza pospíchal, aby se svezl po Váhu na lodičce. Aby měl lyže na očích, položil si je na koleje a projížděl se na lodičce. Jenže z blízkého tunelu nedlouho potom vyjel vlak a z půjčených Pařenicových lepenek Lojza našel jen špičku.
Z předcházející výsledkové listiny je vidět, že na Dolní Bečvě vyrostla řada mladých závodníků, kteří začali šířit zvučné jméno našeho lyžařského oddílu. Byli to především bratři Hrstkové ( František, Stanislav a Jan), bratři Adámkové ( Antonín a Josef ), a také i dobří fotbalisté Rostislav Žitník, Stanislav Divín a Oldřich Vašek. Následující snímek nám některé z nich ukazuje. Zleva stojí Antonín Adámek, Jan Hrstka, František Hrstka a Josef Adámek.
U dorostenek se začala výrazně prosazovat Alena Maléřová, sestra trojice našich předních fotbalistů Maléřových. V místních závodech pravidelně vítězila a často i jako vítězka okresního přeboru reprezentovala tehdejší okres Valašské Meziříčí na krajských přeborech.
V roce 1952 bylo LO Dolní Bečva svěřeno pořádání přeboru okresu Valašské Meziříčí v Sokolovském závodě branné zdatnosti. Byl to tehdy celostátně organizovaný závod mládeže i dospělých. V zimním období soutěžila tříčlenná družstva v běhu na lyžích, v jehož rámci byla i střelba, hod granátem na cíl a přenos raněného. Na snímku z tohoto závodu vidíte naše družstvo ve složení zleva Sláv Švihel, Miloš Vojkůvka a Radko Linhart. Start závodu byl Pod lipami, běželo se přes Holou, Na Rovni do Horního Rozpitého a zpět.
Na sjezdové dráze z Černé hory se dále závodilo. Pořádaly se tu okresní a krajské přebory a dokonce i celostátní soutěže. Vrcholnou lyžařskou akcí, významnou nejen pro Dolní Bečvu, byly lyžařské soutěže celostátních sportovních her mládeže v roce 1953, na které se sjelo přes 300 závodníků ! Závodilo se ve všech sjezdových, běžeckých i skokanských disciplínách. Přes kruté mrazy ( až –28 ° C ) místní funkcionáři zvládli organizaci závodů na výbornou. Přispěly k tomu i naše ženy, které se dobrou kuchyní postaraly o všechny hladové krky. A každý z nás ví, že na horách vytráví ! Dovedly se také postavit na trať k brankám a pomáhat rozhodčím v cíli. O jejich horký čaj byl v těchto mrazech ohromný zájem.
Rozvoj lyžování byl dán i prudkým vývo-jem lyžařské výstroje. Stále více se začínali objevovat závodníci s kvalitnějšími lyžemi našich a dokonce i zahraničních firem ( např. Rusovky, Hatische, Artis) . Řemínkové vázání nenávratně zmizelo ze scény, stále více se používalo lankové vázání typu Kandahar . Opět se můžeme podívat na některé lyže z této doby ze sbírky Radka Linharta.
V poválečných letech se Dolní Bečva proslavila i tím, že se zde šily nejlepší lyžařské boty v republice. Jejich výrobcem byl švec Antonín Vachůn (na obrázku uprostřed ), který pokračoval v ševčovské tradici svého otce a spolu s dalšími bratry Janem (v horní řadě druhý zleva) a Milošem pracovali ve své dílně v čp 256. .Jejich postup byl následující: Od nějakého špičkového závodníka získali nový typ lyžařských bot, boty rozešili a udělali svůj vlastní, často ještě vylepšený vzor a pak svým poctivým ševčovským umem z kvalitní kůže vyrobili na míru boty, které si závodníci nemohli vynachválit. V letech 1951 a 1952 byl mistrem republiky ve sjezdu závodník Pohorské Jednoty Frenštát František Pitucha, který bečvanské lyžaře a taky ševce Vachůna dobře znal. Sám vlastnil boty jim vyrobené a dokonce zajistil, že celé reprezentační mužstvo tehdejší ČSR jezdilo v botách vyrobených ševcem Vachůnem na Dolní Bečvě. Ještě dnes s uznáním vzpomíná, jaké to byly na tehdejší dobu špičkové lyžařské boty ! Na fotografiích tyto boty vidíte. Samozřejmě, že nové a s pěkným šněrováním vypadaly mnohem lépe.
Dalším impulsem pro rozvoj lyžařského sportu, tentokrát skoku na lyžích, byla výstavba lyžařského můstku ve Stráni za Bečvou naproti hřišti. Můstek se budoval v roce 1952 až 1953. Autorem můstku s kritickým bodem K-42 byl předseda LO Mirek Kulišťák. Jako jeden z mála můstku měl přírodní nájezd. Při jeho výstavbě se opět ukázala obětavost místních lyžařů i dalších příznivců sportu v obci, kteří odpracovali zdarma stovky brigádnických hodin. Aby doskoková plocha byla rovná, musela se část svahu odkopat, přemístit a upevnit na druhé straně. Když bylo již vše hotové, přišly prudké deště a celá navezená část zeminy se sesunula dolů. Bylo to k pláči, dosavadní práce vniveč, avšak vše se začalo dělat znovu, řádně zpevněno kolíky a trámovím. Po slavnostním otevření můstku v roce 1953 se na něm začalo pilně trénovat a konaly se i první závody. Byly jimi právě celostátní Sportovní hry mládeže v roce 1953. Následovaly pak okresní přebory i krajské přebory. Začal se organizovat závod „ O pohár Valašska “. Rekordmanem můstku před jeho rekonstrukci byl Milan Žingor z Rožnova p. R. výkonem 53 metrů.
Můstek byl téměř každý den v obležení skokanských nadšenců. Skákali i mladí žáci, kterým odvaha nechyběla. Ne vždy to dopadlo nejlépe. Na příklad mého bratra Milana Blinku, (tehdy dvanáctiletého a vážícího necelých 40 kg ) nárazový vítr odnesl až na okraj doskočiště a tak hned po dopadu skončil v roští. Dopadlo to dobře, i když následky na páteři pociťoval dlouho. Nechyběly dokonce ani takové riskantní akce jako současný dvojskok a dokonce trojskok. Na unikátní fotografii můžete vidět dvojskok našeho Josefa Adámka a Mirka Martiňáka (pozdějšího závodníka Dukly Bánská Bystrica). Snímek je ze slavnostního otevření můstku.
O tom, že skákat najednou ve třech na takovém můstku, jaký byl na Bečvě, je„o hubu“, svědčí vyprávění Jendy Hrstky, který to zkusil :
„Na to, jak jsme skákali ve třech najednou, nikdy nezapomenu. Z nájezdu jsme se rozjeli, vlevo Božan Maléř, já uprostřed a na pravé straně Pepa Adámek . A byli jsme tak hloupí, že jsme skákali i s tyčkami ! Přeletěli jsme jen něco málo za buben. Božanovi chtěla uletět čepice, snažil se ji zachytit a při zpátečním rychlém pohybu rukou mně vrazil hrot tyčky do lýtka levé nohy. Dojeli jsme dolů, za mnou ale zůstala červená stopa. Dole se podívám na nohu, lýtko roztržené až na kost a krve jako při zabíjačce. Šálou jsem to ovázal, došel do MOPu na vrátnici, tam zavolali pro sanitku, která mne odvezla do meziříčské nemocnice. Nohu mně 13 stehy zašili a odvezli zpátky na dědinu. Byl už večer, sněhu po pás a já s tou sešitou nohou jsem se vydal na Kamenné, kde jsem tehdy bydlel. Pochopitelně to noha nevydržela a některé stehy praskly. Druhý den jsem byl v nemocnici znovu. Ale po novém sešití jsem už na Kamenné nešel, zůstal jsem spát dole v dědině u známých. Na slavný trojskok mám dodnes vzpomínku – pořádnou jizvu na levém lýtku“
V polovině padesátých let dali o sobě výrazně vědět naši mladí dorostenečtí závodníci Vašek Oldřich a Divín Stanislav. Zúčastňovali se jak závodů ve skoku prostém, tak závodů sdruženářských a závodů hlídek. V roce 1954 se na Dolní Bečvě uskutečnil přebor škol kraje Gottwaldov, ve kterém zvítězil Miroslav Martiňák z Rožnova p.R., náš Oldřich Vašek byl druhý. Postoupil tak na celostátní přebory škol, které se uskutečnily ve Špindlerově Mlýně. Tam obsadil pěkné 12. místo. Do celostátního přeboru se probojoval také Standa Divín. V Harrachově v přeboru pracovních záloh stál dokonce na stupních vítězů – vybojoval 2. místo.
Ve stejném roce se uskutečnilo krajské kolo tehdy populárního mládežnického „ Sokolovského závodu“. Hlídka TJ Jiskra Dolní Bečva ve složení Divín Standa, Vašek Olin a Fojtík Jiří obsadila 1. místo a stala se přeborníkem kraje. Dodatečně však byla hlídka diskvalifikovaná, protože jak Divín, tak i Fojtík byli o necelý rok starší, než odpovídalo určené věkové kategorii. Na celostátní přebor tak byla vyslaná hlídka z Velkých Karlovic doplněná naším Olinem Vaškem. Závod se uskutečnil na Chopku a tato kombinovaná hlídka Gotwaldovského kraje skončila sedmá.
V roce 1955 proběhl na Dolní Bečvě další závod krajského formátu – sdružený závod dorostu. Běh se uskutečnil na Dolní Bečvě, skoky na Pustevnách. V tomto závodě Olin Vašek exceloval, obsadil 1. místo a stal se přeborníkem kraje. Pochopitelně pak kraj reprezentoval na celostátních přeborech v Tatranské Lomnici. Na fotografii je záběr ze startu v běhu na lyžích před zotavovnou Morava. Olin tehdy běžel na dřevěných běžkách vypůjčených od Radka Linharta. Obsadil 12. místo. Závod ve skoku pak absolvoval na proslulých „ploškách“ vyrobených panem Kulišťákem. I tam skončil na pěkném 12. místě. Po sečtení bodů v obou disciplinách obsadil na těchto celostátních přeborech 15. místo